15/08/2026
Tajemství historických oken, aneb proč mají stará skla uprostřed záhadný terč?
Když v oknech staletých hospod nebo starých domů uvidíte skleněné tabulky s výrazným vystouplým středem, díváte se na technologický pozůstatek starého sklářského řemesla. Tomuto prvku se říká terčové sklo (anglicky bullseye) a původně nešlo o záměrný design, ale o obyčejný zmetek z výroby.
Před vynálezem moderních strojů se ploché sklo vyrábělo rotací. Sklář vyfoukl žhavou kouli, připevnil ji na železnou tyč a začal s ní velmi rychle točit. Odstředivá síla a gravitace sklo rozevřely do tvaru velkého plochého disku. Když disk zchladl a sklář ho od tyče odklepl, přesně v místě spoje zůstal tlustý, neprůhledný pahýl – sklářský terč. Z jednoho disku se pak řezaly menší tabulky. Čím blíže byly okraji, tím byly tenčí, průhlednější a dražší. Středový kus s terčem byl nejméně kvalitní, a proto i nejlevnější. Kupovali ho hlavně chudší lidé, majitelé venkovských stavení nebo hospodští, kde na dokonalém výhledu tolik nezáleželo.
V průběhu staletí tato metoda zanikla, ale v novější době se karta obrátila. Starobylý vzhled se stal módním trendem a z levného odpadu se stal luxusní designový prvek. Dnes vyráběné repliky jsou už ale lisované strojově, takže jsou dokonale hladké a chybí jim duše ruční práce sklářských mistrů.
Sklářský zmetek Kabinet Kuriozit
