25/08/2026
NĚCO DOBRÉHO SE POVEDLO!!!
Před týdnem se mi podařilo úspěšně dokončit svoji osobní výzvu, která v sobě spojila pro mě osobně důležitá životní témata – architekturu, sport a touhu pomáhat. Proto jsem se zapojil do iniciativy Domestici, která v sobě právě tato tři témata spojila v jeden příběh, o který se s Vámi chci podělit.
V rámci této výzvy pod záštitou domestici.cz vnikla iniciativa ARCHITEKTURA POMOCI - bylo mým cílem vystoupat 36x na kole na horu Ještěd, zdolal tím výšku dvojnásobku Everestu 18000m a ujet více než 500km v jednom zátahu. Jsou to vlastně jen dva dny života - 50hodin.
https://www.domestici.cz/vyzva/double-everesting
Cílem mé výzvy je vybrat co nejvíce finančních prostředků, který v plné výši poputuje do dětského hospicu "Dům pro Julii", který jsem svou aktivitou podpořil. Pokud je to ve Vašich možnostech budu velmi rád za jakoukoliv pomoc a nebo jen sdílení mého příběhu.
Domestici jsou skupina nadšenců a cyklistů, která inspiruje, otevírá témata o kterých se nemluví, a především spojuje lidi v krásné věci – v touze pomáhat! Pomáhat lidem aby dokázali dobře doprovodit své blízké, dokud mají sami dostatek sil na sklonku jejich života.
Proto jsem se zapojil do přímé pomoci svého spolužáka z vysoké školy Pavla Bartáka a jeho manželky Veroniky. Jejich dcera Anička trpí vzácným genetickým mitochondriální onemocnění s deficitem COX (cytochrom-c-oxidázy) - buňky neumějí správně vyrábět energii, tělo má málo síly a některé orgány nebo svaly nemohou správně fungovat. Její prognóza je bohužel velmi vážná a nemoc jí výrazně zkracuje život. Řeší se paliativní péče, aby mohla co nejdéle zůstat se svou maminkou a tatínkem a měla co nejlepší možnou kvalitu života v domácím prostředí. Právě v tom rodině pomáhá dětský hospic "Dům pro Julii" který jsem svou aktivitou podpořil.
JAK SE DÁ VYSTOUPAT 36x NA JEŠTĚD?
Především chci zdůraznit, že nejsem žádný ultra-sportovec. Sportem je pro mě volnočasová aktivita, která mi přináší především radost. Nejde o najeté kilometry ani o nastoupané metry nebo statistiky v hodinkách. Nejinak tomu bylo při stoupání na tento kopec – nešlo o překonání nějakého rekordu nebo statistiky.
Třicetšest stejných výjezdů,
a přitom každé stoupání bylo jiné. Střídaly se chvíle radosti a vyčerpání stejně tak, jako se střídalo teplo a slunce s prudkým mrazivým lijákem a hustou mlhou. Opakovaně nastaly chvíle, kdy nás déšť promočil skrz na skrz, nemilosrdný chladný sjezd na kost vysál všechno teplo a energii z těla, které při dalším stoupání vypovědělo službu a zahlásilo – musíš se ohřát, nebo s tebou končím, Kubo!
Ale já měl před sebou jen jedinou myšlenku: dokončit svou cestu, kterou jsem si stanovil, až na samotný konec. Ani na chvíli mě nenapadlo, že bych vzdal. Pokaždé jsem vstal z popela, zahřál se, najedl a pokračoval dál... Ne proto, abych si něco dokázal, ale proto, abych poukázal na neviditelnou vytrvalost lidí, kteří potřebují naši mnohdy nedocenitelnou pomoc. Chtěl jsem být zrcadlem jejich vytrvalosti, trpělivosti a odhodlání, to proto bylo mojí základní premisou – vytrvat. Obrovské díky ale patří úplně každému jednotlivci, který mě v mé myšlence a výzvě podpořil.
Vystoupat dva Everesty se může zdát jako nemožné...
A jak se to dělá, že se dosáhne něčeho zdánlivě nemožného? Nemožného lze dosáhnout vírou v to, že je to možné. Mockrát Vám všem děkuji, že jste mi pomohli VĚŘIT!
DĚKUJI VŠEM!!!
PODĚKOVÁNÍ!!!
Chci poděkovat Tomovi Hnidovi za ten bláznivý nápad!
Především děkuji Tomovi a Zdeňce Kouřimské a taky Gábině Bártové za bezmezný support v basecampu s minimem spánku. Bez nich bych nepřežil ani první noc!!!
Obrovské díky patří Martinovi za to, že vyrobil platformu Domestici, která celou tuto sbírku formálně zastřešila, svými radami a bezprostředními reportážními vstupy vám umožnil být nedílnou součástí této naší snahy a dal této sbírce reálný základ. Děkuji mu za bezmeznou přímou pomoc a empatii při 22 výstupech, kde mi byl superdomestikem – na chvíli jsem si mohl připadat skoro jako Pogačar.
Děkuji jejich rodinám za trpělivost!!!
Děkuji Pavlovi a Veronice Bartákovým s Aničkou, že mě přijeli několikrát podpořit na Ještěd. Laskavost, pokora a oddanost, kterou jsem v nich spatřil, byla tím nejsilnějším motorem, který mě dál a dál popoháněl každým šlápnutím.
Děkuji mé rodině!
Děkuji Pavlovi „Kyslíkovi“ a jeho bráchovi Patrikovi, že mi při několika výstupech svou společností pomohli se nadechnout do prudkého kopce. Děkuji Eli Ungermannové, že vždycky přivezla slunce a úsměv, děkuji Matějovi Tobiášovi za lehkost, kterou mi svými rozhovory dal do pedálů. Děkuji Danielovi Suchánkovi za kamarádství v dešti, Kamče Pajerové za teplý štrůdl na snídani, Petře Huškové za krájení ranní mlhy svým během. Děkuji Niki a Petrovi Štěfanovým za burger na přání pro všechny z janklub. Liberec rovnou na kopec!
Děkuji taky všem ostatním, kteří prostě jenom přišli mě na kopec podpořit a za všechny drobné maličkosti.
Děkuji SWIcycling za zapůjčení úžasné 6kg silničky, děkuji KURsport Liberec za promptní servis mého záložního kola před výjezdem. Děkuji Ski a Bike centrum Radotin za potřebné vybavení. Za skvělý teplý hadry děkuji Nalehko. Za výživu ūnbeaten, kterému jsme říkali nápoj jednorožců. Děkuji za zázemí na parkovišti u Ještědky, které nám bylo poskytnuto – ukázalo se to jako klíčový prvek pro support. Děkuji Prezidentské chatě, která jako vždy nezklamala a poskytla skvělou pohostinnost a intimitu pro společný oběd.
Děkuji vám všem za úžasná slova podpory, která mi v průběhu výzva pomáhala v těžkých chvílích – a že jich bylo. Ale také vám, a to především, děkuji za tichou podporu Dětského domu pro Julii.
Víc takových domů, prosím!
Podpořte prosím dobrou věc:
https://www.domestici.cz/vyzva/double-everesting
Krásný den Kuba,
ANUK architekti
