14/09/2026
**20 let BLAŽEK PROJEKT. 14. 9. 2006 – 14. 9. 2026.**
Vážení klienti, kolegové, přátelé,
dnes je to přesně dvacet let, co jsem si založil živnost. A protože jde o kulaté výročí, chci si na chvíli sednout a napsat pár řádků — ne jako firemní hlášku, ale jako Petr, který tu firmu vede od nuly.
Bydleli jsme v paneláku, což mě od stavařiny nijak neodrazovalo. Jako malej jsem jezdil s tátou na stavbu naší chaty, pak mám v hlavě vzpomínky na stavbu strejdova rodinného domu. Až později jsme se s rodinou pustili do opravy domu, ve kterém jsem pak dospěl. Táta je právník, se stavbami nikdy neměl nic společného, ale byl to on, kdo mě k tomu vždycky pustil a podporoval mě v tom, co mě bavilo, i když sám tomu řemeslu nerozuměl. Pak přišly brigády na stavbách během stavební průmyslovky — zdil jsem, omítal, boural, míchal beton, a taky trávil hodiny s tuší nad pauzákem na nádherném rýsovacím prkně. Nejdřív jsem stavbu poznal rukama, až potom jsem ji začal kreslit.
Živnost jsem si založil ve druháku na VUT, 14. 9. 2006, bez velkého plánu. Chtěl jsem dělat stavařinu, chtěl jsem v ní být dobrý a chtěl jsem se tím uživit. Tak jsem začal. A pracoval — dlouho spíš sedm dní v týdnu než pět.
Ze živnosti postupně vznikla firma, ze samostatného kreslení projektová dokumentace, architektonické studie, stavební povolení i velké obchodní stavby vedle rodinných domů. A s tím přišla věc, která mě zaskočila víc, než jsem čekal: z projektanta, který chtěl hlavně kreslit a počítat, se najednou stal šéf. Lídr. Zaměstnavatel. Někdo, kdo nemá zodpovědnost jen za vlastní výkres, ale za lidi, kteří pro něj pracují, i za stavby, které z naší kanceláře jdou ven do světa. Tohle je úplně jiná váha, než jakou jsem si představoval, když jsem v roce 2006 šel na živnostenský úřad.
A přesně proto začala hrát tak velkou roli důvěra. Potkal jsem kolegy a spolupracovníky, na které se dá spolehnout naplno — bez nich by BLAŽEK PROJEKT nebyl tam, kde je. Ale potkal jsem i lidi, kterým jsem věřil a věřit jsem neměl. Naučilo mě to důvěru vážit si víc, ne míň — a to jak k lidem ve firmě, tak k rozhodnutím, která za ně jako šéf dělám.
Zvláštní kapitolou byly povodně. Bylo to opravdu za hranou — na chvíli se pro mě všechno změnilo. Byl jsem zase celé dny v terénu, radil jsem, pomáhal, navrhoval složité podchycovací a zajišťovací práce na stavbách, které to potřebovaly hned, ne za měsíc. Vrátil jsem se přesně tam, kde tahle cesta před dvaceti lety začala — s rukama v terénu. A byl to záhul, na který nezapomenu.
Mimo firmu mě těch dvacet let provázela hlavně moje žena a naše tři děti — a podpora mého táty, který za mnou stál od té první rekonstrukce našeho domu až dodnes, i když sám do žádného projektu nikdy nenahlédl. To je úplně jiná kapitola než ty pracovní zklamání — je to ta, díky které vím, že práce není všechno, a která mě naučila práci občas i vypnout.
Takže na závěr: děkuju vám, klientům, za důvěru, kterou nám dáváte, často roky opakovaně. Děkuju kolegům, současným i bývalým, bez kterých by ta dvacítka na začátku téhle zprávy neznamenala nic. A děkuju své rodině — ženě, dětem a tátovi — za to, že to se mnou celé ty roky vydržely.
Stavařina mě po dvaceti letech pořád baví. Jedeme dál.
Petr Blažek
jednatel, BLAŽEK PROJEKT s.r.o.
